Těžební průzkum ve vesmíru

Smlouva o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles, zkráceně označovaná jako Kosmická smlouva, oslavila v říjnu minulého roku 50 let od chvíle, kdy vstoupila v platnost. Tato základní úmluva z roku 1967 definuje vesmír jako sféru zájmů celého lidstva a zakazuje téměř 100 státům, které ji ratifikovaly nebo k ní přistoupily, kolonizovat nebeská tělesa nebo je využívat pro vojenské operace. Smlouva nabývá znovu na významu s rýsující se vyhlídkou na vytěžování asteroidů – možnosti, která byla jen těžko představitelná v době, kdy byla smlouva vytvořena, ale nyní je blízko realitě.

Dvě společnosti, Deep Space Industries se sídlem v Kalifornii a Planetary Resources se sídlem ve státě Washington, aktivně pracují na možnosti těžby ze zdrojů na asteroidech. Jejich cílem je poskytovat věci, které budou v hlubokém vesmíru potřebné a jejichž transport ze Země je neúnosně drahý – například vodu, raketové palivo a stavební materiály. Obě firmy říkají, že plánují vypustit kosmickou loď k těžebnímu průzkumu asteroidů na konci roku 2020 a v nejbližším období se už nyní chystají technologii ověřit na nízké oběžné dráze okolo Země. Jejich ambiciózní časový plán počítá s těžebními operacemi v plném rozsahu v druhé polovině 20. let 21. století.

Nejsnáze se bude získávat voda, říká ředitel výzkumu Deep Space Industries John Lewis. Životodárná kapalina může být elektricky převáděna na vodík a na kyslík pro palivo. Voda tvoří až 10 % hmotnosti některých asteroidů, je uzavřena v minerálech podobných třpytivé slídě, které se nacházejí v mnoha pozemských horninách, ale může být odsud vypuzena v solární peci společně s dalšími těkavými látkami, jako je dusík nebo sloučeniny síry. Upravené pozemské těžební techniky by mohly umožnit získávat z asteroidů také železo.

Aby však mohly společnosti něco vytěžit, potřebují nejprve shromáždit surové materiály z asteroidů, což je proces, který je podle některých zemí, včetně Ruska, Brazílie a Belgie, v rozporu s Kosmickou smlouvou. Ta nezmiňuje přímo těžbu ale jedním z jejich hlavních bodů je zákaz přivlastnění si nebeských těles jedním národem. „To se zřejmě dotýká i vytěžování zdrojů, ale smlouva vám k tomu neposkytuje jasnou radu,“ říká Frans von der Dunk, profesor vesmírného práva na Nebraské univerzitě v Lincolnu.

Zastánci těžby z asteroidů vidí omezení podobně jako status mezinárodních vod v mořích: žádný stát nemůže kolonizovat Atlantský oceán, ale každý může v něm lovit ryby. Hlavní poradce společnosti Planetary Resources Brian Israel a další podobně argumentují, že využití materiálu získaných z asteroidu by nezakládalo přivlastnění.

Několik vlád tuto shovívavou interpretaci přivítalo. Ministerstvo zahraničí Spojených států mělo po celá desetiletí za to, že Kosmická smlouva umožňuje komerční těžbu. Federální vláda USA toto stanovisko v roce 2015 ještě posílila, když prezident Barack Obama podepsal zákon uznávající právo amerických občanů na zdroje získané z asteroidů a autorizující licenční program pro těžbu. Lucembursko, které se snaží stát se světovým centrem pro vesmírnou těžbu, nedávno schválilo podobný zákon. Brian Israel tvrdí, že ustavením národních licenčních režimů takové zákony naplňují požadavek Kosmické smlouvy na to, aby státy zajistily součinnost ze strany svých občanů.

Ne každý je tak optimistický. Pro další entity, sdílené celým světem, jako je například Antarktida, byly směrnice pro přípustnou těžbu formulovány v podrobnějších smlouvách, poznamenává Joanne Gabrynowiczová, emeritní šéfredaktorka Journal of Space Law. „Bez takového objasnění odpůrci jednostranné těžby ve vesmíru tvrdí, že protože vnější vesmír patří všem, patří zdroje každému,“ říká von der Dunk. Proto „se musí země shodnout na mezinárodní licenční instituci a nějakém mezinárodním sdílení výhod“ dříve, než mohou soukromé entity těžit. Toto tvrzení zaznívá zvláště v rozvojových zemích, které slyší ozvěny bohaté koloniální historie, plné vpádů na cizí území a využívání jejich zdrojů, dodává Gabrynowiczová.

Ovšem vyhlídka na nový mezinárodní rámec zůstává neutěšená. Smlouva o Měsíci, dřívější pokus a formulaci pravidel pro využívání zdrojů, zůstává neratifikována většinou kosmických států, hlavně kvůli otázce jasně daného sdílení výhod. A svět má podle všeho pramalou chuť k novým smlouvám. Von der Dunk doufá, že se zbytek světa během dalších několika let více či méně připojí k přístupu USA. Výzkumný inženýr ze Stanfordovy univerzity Nikolas Lee však předpovídá, že se nic nestane, dokud nějaká firma skutečně nezačne něco dělat.

Ten den může být blíže, než se zdá. Lindy Elkins-Tanton, vedoucí výzkumu nadcházející vědecké mise NASA ke kovovému asteroidu Psyche, říká, že předchozí mise ukázaly všechnu technologii potřebnou k tomu, abychom zahnízdili v blízkosti asteroidu, případně abychom na něm přistáli. A plavidlo NASA Osiris-REx je už na dráze k vodou bohatému asteroidu Bennu s cílem přivézt vzorek vesmírné horniny k vědeckému prozkoumání. Vedoucí výzkumu mise Osiris-REx Dante Laureta který je také poradcem společnosti Planetary Resources, věří, že téměř vše z technologie mise přejde do komerčního podnikání. Mezitím náklady na vesmírné mise prudce klesají díky vzkvétajícímu soukromému kosmickému průmyslu.

Přesto mezi prvními misemi a plně rozvinutou těžbou ještě nějaký čas uplyne. Laureta přirovnává současnou fázi k překopávání horniny, abychom viděli, kde jsou zlaté nugety, a připouští, že technologie pro zpracování materiálů ve vesmíru není ještě hotová. Lee si je však jistý, že dříve či později někdo těžební operaci zvládne. Jakmile k tomu dojde, budou muset společnosti a regulační orgány nalézt zdravou rovnováhu mezi mnoha zájmy. „Těžba nebyla v minulosti vždy pozitivní věcí,“ říká Elkins-Tanton. „Teď jsme dostali tuto příležitost, abychom si vedli lépe.“

— Jesse Dunietz