Která že je maminka ?
V létě 2015 se zoologové z Oxfordské univerzity Antone Martinho III a Alex Kacelnik pustili do celkem roztomilého experimentu, který obnášel práci s kachňaty a páskou přes oči. Chtěli zjistit, jak si ptáčata vtiskují matku v závislosti na tom, které oko mají k dispozici. Proč? Protože ptáci postrádají část mozku, kterou lidé považují za samozřejmou.
Mezi pravou a levou hemisférou našeho mozku se rozprostírá jakýsi tlustý svazek nervů, jenž se nazývá kalózní těleso (corpus callosum). To funguje jako informační most, který umožňuje, aby spolu pravá a levá strana svižně komunikovaly a pracovaly jako souvislý celek. Ačkoli hemisféry v ptačím mozku zcela oddělené nejsou, tato zvířata se netěší z výhod, které daná dráha skýtá. Tento úlet ptačí neuroanatomie vytvořil podklad pro zcela přirozený experiment. „Byl jsem v londýnském St. James’s Parku a sledoval na jezeře kachňata s jejich rodiči,“ říká Martinho. „Napadlo mě, že bychom mohli prozkoumat bezprostřední přenos informace během imprintingu (též vtištění).“
Každému z 64 kachňat badatelé zakryli jedno oko a následně jim ukazovali falešnou červenou, respektive modrou dospělou kachnu. Z barevné kachny se stala „máma“ a kachňata ji všude následovala. Když však byla páska přes oko u některých kachňat prohozena tak, aby mláďata viděla jen druhým okem, vypadalo to, že svého „rodiče“ nadále nepoznávají. Kachňata místo toho v dané situaci projevovala stejnou náklonost červené i modré kachně. Trvalo tři hodiny, než se začaly preference objevovat. Když bylo mezitím kachňatům, jejichž oči si vtiskly každé odlišnou kachnu, dovoleno použít obě oči najednou, žádnou z „matek“ neupředstňovala. Studie nedávno vyšla v časopise Animal Behaviour.
Výsledky odhalily základní nedostatek rychlé komunikace mezi pravou a levou stranou ptačího mozku a ukázaly, že informace obdržená jedním okem se přenese pouze do jedné hemisféry. Mít samostatné paměťové záznamy v odlišných částech mozku se nemusí jevit jako dobrá strategie, ale Giorgio Vallortigara, neurovědec z Trentské univerzity v Itálii, jenž se na studii nepodílel, podotýká, že život bez kalózního tělesa teoreticky skýtá určitou výhodu: každá hemisféra by se mohla specializovat na určitý typ vzpomínek.
Ptáci zpravidla používají obě oči, což umožňuje oběma polovinám mozku pracovat v souladu. „To znamená, že ptáci fantasticky přizpůsobují své chování, aby do rozhodování zapojili dva nespojité proudy informací,” říká Martinho. „Být ptákem je něco docela jiného, než co jsme si původně představovali.“
— Jason G. Goldman